Filmový Písek - Šakalí léta

Galerie

Muzikálová komedie pro všechny generace.

Námětem pro celovečerní filmový debut šestadvacetiletého režiséra Jana Hřebejka se stala stejnojmenná „pamětnická“ povídka Petra Šabacha z knihy Jak potopit Austrálii (Československý spisovatel, 1986). Petr Jarchovský, režisérův spolužák z gymnázia a z katedry dramaturgie a scenáristiky pražské FAMU, scénářem Šakalích let absolvoval. Originální muzikálová komedie je situována do Dejvic konce 50. let, žijících poklidně svým „maloměstským“ způsobem ve stínu rudé hvězdy na špici hotelu Internacional. Do světa rodičů, žijících všedními starostmi raného socialismu, a jejich ratolestí, jejichž tušení „světa venku“ předurčuje exotický obsah popelnic zmíněného hotelu, vtrhne jednoho dne mladík Bejby. Nevinný pra-chuligán svým výstředním oblečením a vášní pro „neznámé“ rokenrolové rytmy způsobí pozdvižení; mládež je nadšena a rodiče si zoufají. I když svérázný prorok je nakonec zničen (podobně jako mnoho jiných, kteří ukázali cestu), pro generaci kluků znamená jeho zjevení klíčový obrat v jejich životě. – Postava „muže odnikud“, který pouhou svou existencí otřese starými pořádky a který odhalí pod hladkým povrchem jejich lživost, nenáleží jen westernu, ale i muzikálu (např. Starci na chmelu Ladislava Rychmana nebo Vlasy Miloše Formana, k nimž Hřebejk přirozeně odkazuje). Bejby ztělesňuje sen o svobodě a nezávislosti, jehož potřebu má každá generace; proto jsou Šakalí léta aktuální zvláště pro mladé publikum. Nelze je chápat jako „realistickou“ výpověď o 50. letech nebo jim vyčítat, že ostnaté dráty komunistických koncentráků ponechávají pouze na okraji příběhu. Tvůrci si vypomohli „banálními“ motivy, zprostředkovávajícími emotivní linii vyprávění (pohnutá doba očima dítěte, milostné peripetie nekorunovaného šéfa dejvické party, číšnického pomocníka Edy); svým uchopením tématu se však zařazují mezi mladou generaci umělců, souznících rozličnými způsoby s módním postmodernismem. Hřebejk komunikuje „po česku“ s modelem amerického komerčního filmu, přiznané inspirace mu však nebrání ve vytvoření kompaktního celku. Formanovskou syrovost (zvláště ve scénách s klučičími neherci) spojuje s výraznou videoklipovou stylizací hudebně-tanečních čísel. Zásluhy na zdařilém výsledku má spolupráce kameramana Jana Malíře, choreografa Josefa Prouzy a autora písní Ivana Hlase. Vesměs přesně obsazeným hereckým představitelům dominuje Jakub Špalek (Eda) a Josef Abrhám (Prokop)

Délka akce: 94 minut
Rok výroby: 1993

Informace o akci a jejím konání