Gin Game ~ Vršovické divadlo Mana |B|

Gin Game ~ Vršovické divadlo Mana |B|

> Náhradní představení za zrušené Iluzionisty se Stanislavem Zindulkou


Tragikomedie o tom, jací jsme, i o tom, že svoje stáří si chystáme už od nejútlejšího mládí…

Hra amerického dramatika a nositele Pulitzerovy ceny D. L. Coburna o problematice intimních vztahů, byť v trochu nečekané podobě.

Jedná –li se o milostný příběh, neočekáváme, že jeho dějištěm bude domov pro seniory. A přesně tak tomu tady je. Je to příběh dvou nemladých lidí, které svede náhoda a potřeba najít partnera pro karetní hru. Fakt, že se partička ginu, promění v partii mnohem závažnější, vypovídá o tom, že partnerské problémy nejsou rozhodně jen výsadou mladých lidí. Autor poskytuje nečekaný pohled na nejstarší generaci – nesentimentální, nikterak shovívavý, ale velmi reálný. Dokáže starší lidi vnímat jako plnohodnotné hráče ve hře života, který i na samém konci může skýtat nečekané zákruty a překvapení.

Hra si získala četné příznivce po celém světě, v českém kontextu byla uvedena před téměř dvaceti lety v Divadle Viola.

Nové uvedení je příležitostí pro herečku Zuzanu Kronerovou. Její volba svědčí o tom, že to bude uvedení vskutku nové, které bude spíše než poetickou stránku, akcentovat břitký humor a nemilosrdnější stránku textu.

V čem je příběh o setkání zkušeného karbaníka Wellera Martina s domnělým outsiderem Fansie Dorseyovou pro diváka lákavý? Čím může přitahovat stárnoucí dvojice, která se sejde v penzionu, tedy v domově důchodců plném lidí, u nichž převažují témata nemocí, smutku z opuštěnosti?

Donald L. Coburn celou hru vystavěl na furianství zkušeného hráče, který nedokáže přijmout soustavná vítězství podle něj nezkušené hráčky. Zdání klame, Fansie je skvělá manipulátorka, i když i ona má své slabiny… Oním motorem divácké oblíbenosti je velmi rafinované zlo obou postav. To vyplouvá na povrch díky kartám, jak se lidově říká „padni, komu padni…“

Autorka výpravy Dana Hávová vybavila scénu na horizontu stěnou s prosklenými výplněmi. Té dominuje výrazný vypínač světla starého typu z 80. let. Na scéně můžeme vidět množství berlí a holí, symbol opory ve stáří. K tomu na jedné straně poškozená houpací sedačka a nutný karetní stolek s dvěma židlemi.

Režisér Ondřej Zajíc riskantně vystavěl v první polovině napětí velmi pozvolným vlekoucím se dějem. Doslova iritující je způsob rozdávání karet ze strany Wellera. Ten ve své rafinovanosti rozdává po jedné kartě. Nikdy u toho nezapomene licitovat první, první, druhá, druhá… Než dojde ke karetnímu soupeření, v expozici se představuje upozaděná a nešťastná Fansie. Tu domněle z bryndy vytahuje Weller coby pes záchranář, určitě z vypočítavosti hladového hráče, kterému schází protihráč do partie.

Zuzana Kronerová obdařuje svou Fansie úžasnou dávku lstivosti. Její počáteční karetní „blbka“ je opravdu fantastická. V gradujícím ději rozvíjí a stupňuje gestiku. Přesné je používání kapesníku v ruce a jeho stálé žmoulání. Postupně mění hlasovou intonaci ve skutečně zlou a mstivou strigu. Weller Dušana Sitka si je zpočátku jistý svým triumfem a nepochybuje o tom, že musí vždy vyhrát. Vítězné uzavírání hry ze strany soupeřky je z jeho strany přijímané jako přímý zásah do srdce. Nakonec se uchyluje k tvrdým zásahům proti Fansie. Odhaluje její slabiny a servíruje s živočišnou převahou. Vrcholem jeho selhání je doslova zlomení osobnosti, kdy holí vede tvrdé údery do židle.

Hraje Zuzana Kronerová a Dušan Sitka. Režijního vedení se ujal Ondřej Zajíc, dramaturgickou linku sledovala Věra Mašková

Délka akce: 91 minut
Datum lokální premiéry: 13. únor 2019

Informace o akci a jejím konání